Mapa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o kartografii. Další významy jsou uvedeny na stránce Mapa (rozcestník).
Mapa světa z roku 1689 (Amsterdam)

Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi, ostatních nebeských tělesech nebo nebeské sféře, sestrojené obvykle podle některého ze zobrazení na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů a jevů vázaných na jmenované povrchy. Pokud se jedná o zobrazení na kouli, nazýváme ji glóbus.

Mapu můžeme označit za model reálného světa, v žádném případě není dokonalým obrazem naší reality. Nelze na ní nalézt vše, ale naopak může znázornit i jevy, které nejsme jinak schopni vnímat. Skutečnost může potlačit i zdůraznit. Souborně informace zaznamenané na mapách označujeme jako „prostorové informace“.

Slovo mapa je punského původu. Výraz mappa označoval kousek plátna, ubrousek.

Zkreslení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Mapové zobrazení a Měřítko mapy.

Každá mapa má určité zkreslení, které je dané zvoleným kartografickým zobrazením. Toto zobrazení je způsob, jakým se převádí zobrazení povrchu Země (či jiného nebeského tělesa) z trojrozměrného zakřiveného povrchu referenčního elipsoidu či koule do roviny.[1]

Zkreslení daného kartografického zobrazení deformuje plochy, délky, úhly či tvary zemského povrchu. Zkreslení je tím větší, čím menší je měřítko mapy. Pomocí měřítka nelze z map malých měřítek přesně odečítat ani vzdálenosti ani úhly. Zkreslení nedosahují v celé ploše mapy stejných hodnot, ale mění se. Myšlená spojnice míst se stejným zkreslením se nazývá ekvideformáta.[zdroj?]

Velikost zemí v Mercatorově zobrazení a ve skutečnosti (na referenční ploše)

Různá mapová zobrazení se používají minimálně od 6. století před naším letopočtem, kdy Thalés z Milétu použil gnómonické zobrazení pro hvězdné mapy.[2] Jedno z nejznámějších, Mercatorovo zobrazení, prezentované v roce 1569, se vyznačuje například velkým zkreslením ploch, kdy celky dále od rovníku se jeví větší, než ve skutečnosti jsou.[3]

Druhy zkreslení[editovat | editovat zdroj]

  1. Délkové zkreslení: Je závislé na poloze bodu a na směru úsečky, která z něho vychází. Určuje se ve směru poledníkovém a rovnoběžkovém.
  2. Plošné zkreslení: Je poměr plochy na mapě k jejímu obrazu na referenční ploše.
  3. Úhlové zkreslení: Je rozdíl velikosti úhlu na zobrazovací ploše a jeho obrazu na referenční ploše.

Obsah map[editovat | editovat zdroj]

Prvky tvořící obsah mapy lze členit podle jejich původu, charakteru a významu na:[4]

Příklad matematického prvku mapy – grafické měřítko

Matematické prvky[editovat | editovat zdroj]

Tyto prvky tvoří konstrukční základ mapy. Patří sem:

Kompoziční prvky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kompoziční prvek mapy.

Kompoziční prvky tvoří kompozici mapy. Některé z nich by měly být až na výjimečné případy součástí každé mapy (minimálně informace o měřítku a legenda mapy[5][6][7]). Patří mezi ně:[5][6]

  • mapové pole,
  • název mapy,
  • legenda,
  • informace o měřítku mapy,
  • tiráž (informace o zdroji dat a použitém souřadnicovém systému)
  • a nadstavbové kompoziční prvky (směrovka, grafy, obrázky aj.).
Příklad fyzickogeografických prvků v mapě – schematická geologická mapa Alp

Fyzickogeografické prvky[editovat | editovat zdroj]

Příklad socioekonomických prvků v mapě – hranice krajů ČR

Socioekonomické prvky[editovat | editovat zdroj]

Dělení map[editovat | editovat zdroj]

Mapy lze členit z mnoha hledisek (účel užití, způsob vzniku, vyjadřované skutečnosti, měřítka, územního rozsahu atd.).

Podle obsahu[editovat | editovat zdroj]

Příklad topografické mapy
Mapa etnolingvistických skupin obyvatel Afghánistánu – příklad tematické mapy
  • topografické – místopisné, zobrazují zejména co nejpodrobněji geografickou realitu (povrchové jevy) v daném měřítku, typicky vojenské nebo turistické mapy
  • (vše)obecně zeměpisné – zobrazují přehledně geografické celky, s vysokou mírou generalizace (zjednodušení, výběrovost) fyzickogeografických i socioekonomických prvků
  • fyzické – zachycují jen prvky fyzickogeografické sféry (jen pro kontext se na nich vyznačují nejvýznamnější sídla a případně správní hranice)
  • politické – zobrazují administrativní členění (státy a správní celky, pomocí hranic a barevných ploch), fyzická stránka je zcela vynechána nebo jen naznačena (vodní toky, stínování reliéfu)
  • tematické – účelové, speciální, s přednostně vymezenou tematikou v rozsahu jednoho nebo skupiny obsahových prvků, ostatní prvky mohou být potlačeny nebo vynechány
  • katastrální – mapy největších měřítek, zachycují hranice a druhy pozemků (jiné prvky na nich nebývají)

Podle rozsahu zobrazeného území[editovat | editovat zdroj]

  • mapy světa (planisféry, svět zobrazen na jednom listu)
  • mapy zemských polokoulí (hemisféry; západní, východní, severní, jižní polokoule)
  • mapy kontinentů, moří a oceánů
  • mapy států, jejich skupin či částí (regionů daných politickosprávním, hospodářským nebo fyzicko-geografickým vymezením)

Podle účelu[editovat | editovat zdroj]

  • mapy pro státní správu a územní plánování (státní mapová díla, katastrální, technicko-hospodářské, politické)
  • mapy pro vědu, kulturu a osvětu (školní, turistické, hospodářské, politické)
  • mapy pro obranu státu (vojenské operační, taktické) – zpravidla podléhají utajení
  • mapy pro výuku (příruční atlasové, nástěnné, politické, slepé)
  • mapy pro orientaci (turistické, vodácké, plány měst, automapy, pohledové mapy)
  • mapy pro propagační, reklamní a propagandistické účely (agitační, reklamní, propagační)
  • mapy pro sport (lyžařské, vodácké, pro orientační běh)
  • mapy pro zemědělství a lesnictví (lesnické, zemědělské, myslivecké, fytocenologické)
  • mapy pro vodní hospodářství a meteorologii (meteorologické, vodohospodářské)
  • mapy pro dopravu (námořní, silniční, železniční, letecké, cyklistické)

Podle měřítka[editovat | editovat zdroj]

  • mapy malého měřítkaměřítka menší (s větším jmenovatelem) než 1 : 1 000 000, znázorňují rozsáhlá území (celé státy, části kontinentů, celé kontinenty), typická pro školní mapy a atlasy – jsou znatelně až silně zkreslené (zkreslení působí hlavně zakřivení Země)
  • mapy středního měřítka – měřítka 1 : 200 000 až 1 : 1 000 000, typická např. pro automapy
  • mapy velkého měřítka – měřítka větší (s nižším jmenovatelem) než 1 : 200 000, zobrazují pouze malá území (správní celky, regiony, obce), typická pro turistické mapy a plány měst – jsou jen minimálně zkreslené (zkreslení způsobuje hlavně členitý georeliéf)

Podle formy záznamu[editovat | editovat zdroj]

  • mapy digitální (mapové prvky jsou vyjádřeny v digitální formě, rozčleněny do tematických vrstev a uloženy v paměti počítače)
  • mapy analogové (klasické „papírové“ ručně vyhotovené mapy)
  • mapové transparenty (diamapy, určené pro promítání)
  • mapy reliéfní (plastické mapy, s fyzickým vyjádřením výškové členitosti území)
  • tyflomapy (mapy pro nevidomé a slabozraké)

Podle způsobu vzniku[editovat | editovat zdroj]

  • mapy původní (vzniklé na základě přímého a původního mapování, viz topografické mapy, též prvotním využitím leteckých a kosmických snímků, nebo prvotním zpracováním statistických údajů, viz tematické mapy)
  • mapy odvozené (zpracované na podkladě již existujících map nebo digitálních databází, zpravidla většího měřítka a podrobnějšího obsahu)

Podle časového hlediska[editovat | editovat zdroj]

  • mapy statické (zobrazují předměty a jevy k určitému datu)
  • mapy dynamické (zachycují vývoj v čase, v časové řadě)
  • mapy genetické (vznik a vývoj jevu v čase i prostoru za určité údobí)
  • mapy retrospektivní (rekonstrukce stavu objektů v minulosti)
  • mapy prognostické (odhad vývoje jevu v budoucnosti)

podle vzniku lze definovat také

  • mapy staré (stará mapová díla, vytvořená v minulosti)
  • mapy historické (zpětně rekonstruovat stav území v určitém historickém období)

Falzifikace map[editovat | editovat zdroj]

Protože experti v Sovětském svazu byli schopni na základě volně dostupných informací vytvořit jedny z nejpodrobnějších map světa, a protože jakákoliv mapa nese informace, která může být zneužita, začala se ve 30. letech 20. století provádět v Sovětském svazu falzifikace map.[8] Na veřejně dostupných mapách bylo měněno téměř vše, od označení domů a jejich polohy na ulicích po polohu cest a vodních těles.[8] Zkreslování map se v Sovětském svazu provádělo až do devadesátých let 20. století, kdy se začalo pracovat s leteckou a vesmírnou fotografií.[8]

Přesné mapy měla k dispozici pouze armáda a tajné služby.[8] Tyto mapy byly často podrobné do takové míry, kterou neznali ani obyvatelé dané oblasti, např. u silnic byla vyznačena šířka, materiál, podloží a kvalita, u mostů nosnost a stavební materiál, nebo na jaké palivo jsou kamna pastevců v horách.[8]

Podobně se „upravovaly“ údaje v mapách i řadě dalších zemí, V současné době se mění často údaje na mapách digitálních, aby bylo možné prokázat jejich zneužití neoprávněným uživatelem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LAMBERT, Nicolas; ZANIN, Christine. Practical Handbook of Thematic Cartography. 1. vyd. [s.l.]: CRC PRESS, 2020. 211 s. Dostupné online. ISBN 978-0-367-26129-0, ISBN 978-0-429-29196-8. DOI 10.1201/9780429291968. OCLC 1354513003 S. 19–27. (anglicky) 
  2. SNYDER, John P. Map projections: A working manual. [s.l.]: [s.n.], 1987. Dostupné online. DOI 10.3133/pp1395. S. 164. (anglicky) DOI: 10.3133/pp1395. 
  3. SNYDER, John P. Map projections: A working manual. [s.l.]: [s.n.], 1987. Dostupné online. DOI 10.3133/pp1395. S. 38–41. (anglicky) DOI: 10.3133/pp1395. 
  4. VOŽENÍLEK, Vít. Aplikovaná kartografie I. : Tematické mapy. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. 168 s. ISBN 80-7067-971-9.
  5. a b LAMBERT, Nicolas; ZANIN, Christine. Practical Handbook of Thematic Cartography. 1. vyd. [s.l.]: CRC PRESS, 2020. 211 s. Dostupné online. ISBN 978-0-367-26129-0, ISBN 978-0-429-29196-8. DOI 10.1201/9780429291968. OCLC 1354513003 S. 143. (anglicky) 
  6. a b VOŽENÍLEK, Vít; KAŇOK, Jaromír. Metody tematické kartografie: Vizualizace prostorových jevů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2011. 216 s. ISBN 978-80-244-2790-4. Kapitola 11 Kompozice tematických map, s. 171–179. 
  7. BURKHARD, Benjamin; MAES, Joachim. Mapping Ecosystem Services. [s.l.]: [s.n.], 2017. (Advanced Books). Dostupné online. DOI 10.3897/ab.e12837. S. e12837. (anglicky) 
  8. a b c d e DOHNAL, Radomír. Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom. idnes.cz [online]. 17. dubna 2018. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEMOTANOVÁ, Eva: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha: Libri 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]